Už od dětství jsem měla pocit, že mi něco chybí, a cítila jsem velkou touhu žít v USA nebo v nějaké jiné západní zemi. Věřila jsem, že tam bude můj život lepší. A tak jsem tam skutečně vyrazila. V USA jsem žila přes pět let, ale to něco, co jsem hledala, jsem tam nenašla. Dále jsem zkoušela žít ve Španělsku, Lucembursku a Mexiku, ale ani tam jsem nebyla spokojenější. V zahraničí jsem celkově strávila dvanáct let a na základě této svojí zkušenosti jsem si postupně uvědomila dvě věci.
Jednak jsem si začala uvědomovat, že důvod mé nespokojenosti není v místě, kde jsem, ani v lidech, kteří mě obklopují, ale v něčem, s čím si nevím rady. V něčem, co dělám já sama. A za druhé jsem začala cítit, že mi chybí Česká republika, protože jsem Češka tělem i duší. Miluji pohádky, dobré konce, jsem zvyklá číst mezi řádky, poradit si vlastními silami s různými překážkami, a celkově miluji celou tu naši českou atmosféru.