[cs_content][cs_element_section _id=“1″ ][cs_element_layout_row _id=“2″ ][cs_element_layout_column _id=“3″ ][cs_element_gap _id=“4″ ][/cs_element_layout_column][cs_element_layout_column _id=“5″ ][cs_element_text _id=“6″ ][cs_content_seo]“Hledání toho jak si vytvořit lepší život se mi vyplácí“\n\n[/cs_content_seo][/cs_element_layout_column][/cs_element_layout_row][/cs_element_section][cs_element_section _id=“7″ ][cs_element_row _id=“8″ ][cs_element_column _id=“9″ ][cs_element_headline _id=“10″ ][cs_content_seo]o mně\n\n[/cs_content_seo][cs_element_text _id=“11″ ][cs_content_seo]Jmenuji se Milena Dědková a žiji s manželem Vladimírem a dvěma dcerami Veronikou (2007) a Laurou (2009).
Když jsem přemýšlela, co o sobě napíšu tak jsem se rozhodla, že chci aspoň trochu, ve zkratce, popsat můj životní příběh, byť to bude delší text. A tak tady je:
Po základní škole jsem šla na gymnázium a po něm jsem už nechtěla jít na vysokou, protože jsem moc toužila postavit se na vlastní nohy. Moje první zaměstnání byla pozice asistentky v tehdejším Telekomu. Záhy přišla sametová revoluce a otevřely se hranice. A já jsem začala pár měsíců na to cestovat po Evropě, protože cestování byl odjakživa můj sen.
V jednadvaceti letech jsem se poprvé vdala. Svého tehdejšího manžela jsem měla ráda, ale myslím si, že jsem se spíš vdala pod tlakem toho, že v té době už byly všechny moje kamarádky vdané a já jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak. Za dva roky na to, když mi bylo 23, jsem se rozvedla. Když se dívám zpátky, s tím co vím dnes, tak vidím, že toto moje manželství nemohlo dopadnout jinak.
Poté jsem se nějakou dobu tak nějak plácala, zkoušela různá další zaměstnání a nakonec jsem po pár letech odjela do USA, kde jsem zůstala více než pět let. Vydala jsem se tam hlavně proto, že jsem se chtěla naučit anglicky a taky proto, že pro mě Státy byly symbol svobody. Já jsem totiž toužila po svobodě, co si pamatuji. Ve Státech se mi dařilo více méně dobře a vcelku se mi podařilo to, po čem jsem toužila. Dokázala jsem se tam usadit, najít si přátele, naučit se dobře anglicky, cestovat a poznávat nové věci. Ale po čtyřech letech jsem se jednoho dne probudila a uvědomila si, že už se tam nemůžu rozvíjet dál, a že je čas jít. Rozhodla jsem se vrátit zpátky do Evropy, ale místo do Česka jsem se díky mojí kamarádce, která žila v Barceloně a pozvala mě, rozhodla jet za ní, protože jsem se chtěla naučit ještě španělsky. Ve Španělsku jsem se naučila jazyk, pocestovala, poznala nové věci, ale po roce jsem se rozhodla vrátit domů do Brna.
V roce 2003 jsem začala studovat tehdy Mandalu života a později Principy života® (originální českou praktickou sebezkušenostní životní filozofii) a ve studiu pokračuji dodnes. Tato praktická sebezkušenostní životní filozofie je to nejlepší, co jsem v životě našla. Perspektiva, ze které se Principy života® dívají na život a jeho fungování je tak originální, že mi v tom nejlepším slova smyslu doslova obrací můj pohled na svět na ruby. Postupně měním svůj pohled na fungování světa tak, aby lépe odpovídal tomu, jak věci opravdu fungují.
Na seminářích získávám informace díky kterým pak můžu v každodenním životě zjišťovat, jak fungují různé vztahové zákonitosti. Postupně se učím a poznávám, jak můžu moje vztahy, moje tělo a můj život ovlivňovat, tak aby mě bavil a aby mi v něm bylo dobře.
Tyto svoje zkušenosti uplatňuji celých 18 let od roku 2005 při koučování a práci s klienty, kteří hledají cestu, jak si zlepšit svůj život.
Konkrétně se mi během studia podařilo přestat kouřit, najít si partnera, vdát se a založit rodinu. S manželem jsme dnes už 16 let. Také se mi daří být víc a víc v rovnováze s mojí tělesnou váhou a příjmem potravy. Musím říct, že mi nikdy nebylo tak dobře ve vztazích s lidmi kolem mě, jako teď. A stále cítím spoustu prostoru k jejich zlepšování.
V Brně jsem zůstala rok a pak jsem si našla práci v Lucembursku. Začala jsem pracovat pro Evropské instituce. Práce byla velmi dobře placená a získala jsem takovou existenční jistotu jako nikdy předtím. Ale paradoxně přesně tato jistota mě začala ubíjet, protože mi chyběly nové impulzy a výzvy. A tak jsem po 3 letech dala výpověď a rozhodla se, že se přestěhuji zpátky do Španělska, kde se mi velmi líbilo. Těsně před odjezdem jsem se potkala se svým manželem Vladimírem, který se rozhodl přestěhovat se mnou. Nicméně jsem záhy otěhotněla a tak jsme se rozhodli, že chceme mít děti a svatbu v Česku. Usadili jsme se v Praze. Nakonec jsme v Česku strávili tři roky, z toho dva roky v Praze a rok v Brně.
Když bylo naší starší dceři dva a půl roku a mladší osm měsíců, rozhodli jsme se přestěhovat do Mexika na Playa del Carmen a později Puerto Aventuras ve státě Quintana Roo, kde jsme strávili tři roky. Po třech letech života v Mexiku jsme se rozhodli vrátit zpátky do Brna. Hlavní důvody jsme měli dva. Jeden byl, že jsme si začali uvědomovat, že naše děti vlastně neznají svoje kořeny a svoji rodinu. A druhý, že jsme se kvůli práci potkávali společně jako rodina málo a uvědomili jsme si, že nám to nevyhovuje, protože rodina je pro nás velmi důležitá.
V Brně jsme žili 6 let, ale pořád jsme na Mexiko vzpomínali. A tak jsme se nakonec rozhodli, že se tam přece jen chceme ještě vrátit. Domluvili jsme se s našimi přáteli a pronajali si od nich dům s penzionem, který jsme začali v červenci 2019 provozovat v městečku Puerto Aventuras. Nicméně se bohužel situace v turismu zásadně změnila příchodem nemoci Covid-19. Nastal naprostý útlum turismu a vzhledem k tomu, že s touto nemocí neměl nikdo zkušenosti, tak bylo velmi těžké tuto novou situaci jakkoli odhadnout. Po dlouhém zvažování jsme se nakonec rozhodli ke kroku, který nám připadal nejbezpečnější. Penzion jsme zavřeli, vše ukončili a v červnu 2020 jsme se vrátili zpátky do Česka. Byla to pro mě velmi přínosná zkušenost, i když docela bolestná.
Vrátit jsme se rozhodli opět do Brna, kde jsme nějaký čas žili, než jsme se v celé situaci zorientovali a zase se zařídili, abychom mohli žít normální život. Po nějaké době jsme se rozhodli, že si koupíme vlastní dům a půjdeme žít společně s babičkou do vícegeneračního bydlení. To jsme i udělali a dnes jsme usazení v Břežanech (u Znojma) v našem novém domě kde se nám moc líbí. A začalo nám další společné dobrodružství, tentokrát ve formě společného hledání jak si v novém domě zajistit funkční a harmonické soužití.
\n\n[/cs_content_seo][/cs_element_column][/cs_element_row][/cs_element_section][/cs_content]
